Skřeky hřmotných ještěrů dávno utichly, planetu, jíž dominovali dinosauři miliony let, zdědili jiní živočichové. Zde na našem nalezišti se však můžete spolu s exotickými motýly vydat po jejich stopách.
Díky nalezištím, jako je toto mohou dnes paleontologové z celého světa skládat kůstku po kůstce obraz dávných dob a odkrývat tak neuvěřitelná tajemství tehdejší planety.
Vydejte se s motýlky po stopách dinosaurů! Dokážete najít všechny artefakty?
Stopa dravce
Víte co to je Ichnofosilie? Je to vlastně fosilní stopa a těmi se zabývá odvětví paleontologie zvané Ichnologie.
Je fascinující představit si, že právě na tomto místě došlápnul dinosaurus! Ichnofosilii nelze přemístit a tak si můžeme být jistí, že tam kde se našla opravdu kráčeli dinosauři. Jednu takovouto ichnofosilii si můžete prohlédnout zde. Zanechal nám jí tu dravec, před zhruba 140 miliony lety. Tak spolu s ním kráčejte po dobrodružné stezce.
Víte co to je Ichnofosilie?
Jak se dále tyto fosílie dělí si můžete pro zajímavost přečíst níže:
Jedná se o stopy vytvořené živočichy v klidovém období. Do této skupiny patří například odpočinkové stopy hvězdic.
Tyto stopy odrážejí především pohybovou aktivitu živočichů.
Jedná se o stopy vzniklé při orientovaném požírání substrátu.
Jedná se o stopy vzniklé pěstováním (kultivací) organismů za účelem pozdějšího sežrání.
Stopy vytvořené organismy žijícími v substrátu (v menší míře i organismy žijícími na jeho povrchu) při prožírání sedimentu.
Jedná se o doupata vytvářená organismy žijícími v substrátu. Jedná se o různé tunely a chodby a šachy v sedimentu často vyztužené např slizovým povlakem.
Tyto stopy vznikají panickým únikem organismu jako reakcí na epizodu rychlého přínosu nového sedimentu nebo jako únik před predátorem.
Žebra Brontosaura
Právě se chystáte projít žebry Brontosaura. Měří na délku 3 metry, což je průměrná délka brontosauřích žeber. Neuvěřitelné, že? Tento velikán pochází z období svrchní jury před 155 až 152 milionem let a žil na území západu Severní Ameriky. Říká se mu také Hromový ještěr.
Průměrně se tento exemplář dorůstal do délky kolem 22 m hmotností 15ti tun, je možné, že žili i brontosauři s délkou kolem 30ti metrů a hmotností 40ti tun. Díky novým a novým objevům se stále učíme a skládáme tak skládačku prehistorického života.
Je libo žebírka?
V roce 2017 chtěl jeden muž ve městě Pombal v Portugalsku na svém dvorku kopat, když si všimnul v zemi něčeho tvrdého. Z toho tvrdého se vyklubala perfektně zachovalá žebra Brontosaura, jejichž kompletnost neměla obdoby! Tento nález by mohl být podle odborníků jeden z největších dinosaurů nalezených v Evropě a paleontologové stále nacházejí nové a nové fragmenty kostí. WOW!
Myslete na to, až příště budete chtít na svém dvorku kopat třeba zahradní udírnu!
Lebka mladého Tyranosaura
Na tento druh jste se jistě moc na našem nalezišti těšili! Právě jste vypátrali lebku mladého Tyranosaura Rexe.
V překladu Král tyranských ještěrů byl jeden z největších masožravých dinosaurů a zároveň jedním z největších suchozemských predátorů všech dob díky své mohutnosti.
Tyranosaurus
Jednalo se o velmi rozšířený druh, který žil podle nejnovějších poznatků před asi 90 až 66 miliony let na celém území dnešních USA, Kanady a Mexika. Tedy ne v období jury jak nám naznačoval film Jurský park, ale v období křídy.
V průměru dosahovali dospělci délky asi 11 až 12,4 metru a hmotnosti kolem 6000 kg. Ale podle nejnovější studie z roku 2024 vydali Paleontologové Mallo a Hone studii, podle které mohl největší jedinec dosahovat délky až kolem 15ti metrů a hmotnosti kolem 15 000 kg. Zuby měli pro představu o velikosti banánu a měl jich 60. Stisk jeho čelisti představoval tlak 6ti tun. Děsivá představa! Jedním kousnutím byl schopen urvat 100kg masa.
Dinosaur National Monument
Dinosaur National monument, který právě vidíte v údolí se rozkládá na 85 326 hektarech na hranici mezi státy Colorado a Utah v USA v jihovýchodním cípu pohoří Uinta Mountains. Díky neúnavné síle eroze se nám naskýtá jedinečná možnost studovat zde fosilie dinosaurů.
První, kdo zde objevil toto neskutečné vědecké bohatství byl paleontolog Earl Douglas v roce 1909, který zde se svým týmem vykopal tisíce fosilií k výzkumu
Na obrázku vidíte průřez lomem i s nalezenými kostmi.
Douglasův lom zahrnuje nejrozsáhlejší sbírku výborně zachovalých dinosauřích kostí z období jury na světe. Tito dinosauři sem byli pravděpodobně naplaveni během obrovské záplavy a zkameněli. Proto je toto naleziště tak neskutečně soustředěné. Toto umožňuje vědcům rekonstruovat 150 miliónů let starý ekosystém. Kosti jsou zde ponechány na původních místech.
Na obrázku vidíte průřez lomem i s nalezenými kostmi.
Trilobit
Co se nám to tu plazí po stěně? Jsou to trilobiti. Trilobiti jsou jedni z nejlépe zdokumentovaných fosilních organismů díky jejich tvrdému exoskeletu, který se snadno fosilizoval. Určitě jste o nich slyšeli i vy!
Kdo je trilobit?
Jedná se o vyhynulé členovce, kteří žili výhradně na dně moří. Dosahovali velikosti od 1 milimetru až po 90 centimetrů a existuje více než 15 000 popsaných druhů přičemž každý rok jsou nalézány a popsány nové druhy.
Největším známým trilobitem je Isotelux Rex ze svrchně ordovických usazenin Severní Ameriky s tělem o délce více než 70 centimetrů. Uměli velmi šikovnou věc a to stáčet se do klubíčka a chránit se tak při napadení, no nehodilo by se nám to někdy?
Víte o tom, že trilobita můžete najít i u nás? Skupina vědců z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy dokonce nedávno díky nové technologii poprvé popsala potravní zvyky prvohorního trilobita. Ten žil před 465 miliony lety na dně mělkého Ordovického moře, které se různě přesouvalo až se stalo součástí nově vzniklého kontinentu Evropa. Díky těmto změnám si schránka našeho trilobita našla cestu až k nám do Středních Čech.
Dodnes můžete na Rokycansku zkamenělé trilobity najít. Ale pozor, neleží tam jen tak, jsou zkamenělí uvnitř takzvaných Rokycanských kuliček – křemičitých konkrecí, které uvnitř obsahují fosilie prvohorních organismů. Sbírají se hlavně na polích poté co zemědělská technika naruší vrstvy hornin pod ornicí a kuličky se dostanou na povrch.
Amonit
Skvělé! Ani Amonity vám na vaší výpravě za dobrodružstvím neunikly! A co jste vlastně ve skále nalezli?
Amoniti jsou vyhynulí draví hlavonožci, které čekal stejný osud jako Dinosaury – vyhubil je pád meteoritu zhruba před 66 miliony let. Žili výhradně v mořích a mají evolučně blíže k dnešním hlavonožcům jako je chobotnice, sépie či oliheň. Dokonce také uměli vypouštět tmavé barvivo k úniku před predátory! Toto barvivo se ve fosiliích občas stále nachází. Největší nalezený exemplář měří 174,2 cm.
Proč se jim říká Amonit?
Jméno amonit inspirovala spirální podoba jejich fosilizovaných schránek, které připomínají beraní rohy. Plinius starší, autor nejvýznamnější přírodovědecké encyklopedie starého Říma Naturalis historia, proto nazval tyto zkameněliny Ammonis cornua – Rohy Ammónovy, neboť tento egyptský bůh byl zpravidla zpodobňován s beraními rohy.
Amonity můžete nalézt také v České republice a nejen zde v Papilonii. Tak se vydejte hledat!
Motýl v jantaru
Právě jste objevili velmi zajímavou a vzácnou fosilii! Motýla zalitého v jantaru.
Motýl v jantaru
Viděli jste někdy film Jurský park? Potom víte, že v jantaru se může uchovat mnoho zajímavých fosilií! Klonování DNA dinosaurů je jen výplodem Hollywoodské fantazie, avšak i tak nám jantar přináší mnoho důležitého poznání. Jantar je vlastně fosilizovaná pryskyřice dávných stromů. Když byla tato pryskyřice ještě čerstvá, hmyz, který se přilepil na vytékající pryskyřici byl další kapkou oblit až zcela zalit. Tímto procesem byla organická hmota oddělena od vzduchu, takže bylo zabráněno její zkáze.
Motýli nalezeni v jantaru v moderní vědě dokazují, že tato krásná stvoření poletovala kolem hlav dinosaurů! Zastavte se, zhluboka se nadechněte a obdivujte je všude kolem Vás. Kolik jich právě kolem sebe vidíte?
Plesiosaurus
Dobrá práce! Nyní jste odkryly zbytky kostí Plesiosaura. Jednalo se o vodního dravého plaza, který žil v období spodní jury asi před 200 až 175 miliony let na území současné Anglie. Patří k prvním vědecky rozeznaným druhohorním plazům.
Plesiosaurus
Slovo Plesiosaurus „blízký ještěrům“ bylo odvozeno z řeckého plésios „blíže k“ a latinského slova saurus, „ještěr – plaz“. Pojmenování má upozornit na podobnost plesiosaurů s „ještěry“ (např. krokodýly).
Dospělí jedinci (v závislosti na konkrétním druhu) dorůstali mezi 3 až 15 metry na délku. Jednalo se tak o jedny z největších mořských vrcholových predátorů, kteří se svou velikostí vyrovnali nejdelším ichtyosaurům, mosasaurům, žralokům nebo kosatkám.
Objevitelkou tohoto krasavce byla kolem roku 1810 tehdy teprve jedenáctiletá amatérská sběratelka zkamenělin Mary Anning. Takže nezoufejte! I vy či vaše děti můžete objevit nový prehistorický druh! Několik objevů tohoto druhu bylo učiněno dokonce i u nás!
Strom života
Zarelaxujte si pod naším stromem, který používají i naši motýlci k tak důležitému odpočinku. Věděli jste, že některé stromy dosahují stáří i několika tisíce let?
Stromy na Zemi existují již 370 milionů let. Odhaduje se, že na světě jsou přibližně tři biliony vzrostlých stromů.
Co bychom dělali bez stromů?
I přes to všechno se pralesy kácí rychlostí o ekvivalentu 27mi fotbalových hřišť za minutu. Co bychom na světě dělali bez stromů? Bylo by to hrozné místo. Proto až příště půjdete ve městě či v přírodě a uvidíte tam zázrak jménem strom, vzpomeňte si za jak mnoho jsem jim vděční.
Dinosauří vejce
Gratulujeme! Nalezli jste dinosauří vejce, jsou menší než jste si mysleli, že?
Ale je to opravdová velikost. Jakýpak je to asi druh?
Dinosauři podobně jako všichni dnešní plazi a ptáci se rozmnožovali vejci. Objevy dinosauřích vajec byly od 20. let minulého století postupně učiněny prakticky po celém světě.
První dinosauří vejce byla objevena na jihu Francie již roku 1895, ale v té době byla přisuzována jakýmsi obrovským ptákům. Zajímavé je, že tak obrovští tvorové na svou velikost kladli relativně malá vejce. No není krásná představa takový malý roztomilý dinosauřík, který ještě neměl čas stát se známým velikánem?
Zajímavost
Muzeum přírodní historie v Londýně mělo ve své sbírce krásný 175 let starý minerál Akát. Tento se našel v centrální Indii a měl kolem 15ti centimetrů. Protože byl moc krásný, místní kurátorka minerálů ho nechala v roce 2018 vystavit v salónku pro členy muzea. Když ale o pár měsíců na to odjela do Francie na výstavu minerálů, bylo jí představeno dinosauří vejce přetvořeno v Akát a v tu chvíli si uvědomila, že vypadá přesně jako ten minerál, který nedávno vystavila.
Začala tedy s ostatními profesory pátrat a zjistili, že se opravdu jedná o fosilizované dinosauří vejce pravděpodobně druhu Titanosurus. Minerál se našel v letech 1817 až 1843 což byla doba, kdy lidé ještě o existenci dinosaurů neměli ani tušení! Je tedy možné, že lidé v průběhu historie po tisíce let používali zkamenělá dinosauří vejce aniž by měli tušení co ve skutečnosti drží v ruce.
Fascinující! Podobná příhoda se stala v indické vesnici Padálja, kde vesničané po generace uctívali oblé kameny, jimž přinášejí oběti – květiny, kokosy. Vyzývají se když neprší, prosí o ochranu stád zkrátka něco jako božstvo. Když však v oblasti paleontologové objevili naleziště fosilií dinosaurů, zjistili, že tyto posvátné kameny nejsou žádná hornina, ale zkamenělá dinosauří vejce stará miliony let. Opět přisuzovaná Titanosaurům.
Pokud jste fascinování představou dinosauřího vejce, pravé fosilizované dinosauří vejce z pouště Gobi můžeme vidět i v Národním Muzeu v Praze.
Velociraptor
Právě jste objevili kostru mláděte dravého Velociraptora. Jeho jméno znamená v překladu rychlý lupič či plenitel.
Tento plenitel žil v období pozdní křídy asi před 75 až 71 miliony let a vy jej možná znáte, jako obrovské zákeřné zabijáky z filmu Jurský park. Novodobá věda nám však dokázala, že tak jako ve známém Holywoodském filmu ve skutečnosti nevypadali. Skutečný Velociraptor by nám dnes připomínal spíše opeřeného nelétavého ptáka se zuby v čelistech a kolem 6cm dlouhými drápy na předních končetinách.
Byl také výrazně menší – při délce kolem 2 metrů ( z čehož polovinu tvořil ocas) vážil jen 20 kilogramů. Byl tedy velký asi jako dnešní krocan a současné ptáky připomínal i svým vydatným opeřením, které již bylo na jeho fosilii objevené v poušti Gobi roku 2007 prokázáno. Nelovil ani ve smečkách jako ve filmu. Dokázal běžet až 40 km za hodinu, měl velmi dobrý sluch a byl opravdu zdatný lovec.
V roce 1971 nalezla skupina paleontologů unikátní objev – do sebe zaklesnuté kostry Velociraptora a býložravého Protoceraptose. Jde o jedinečný nález dinosaurů pohřbených a zachovaných v momentě vzájemného souboje.
Tábořiště
Zde se utábořili naši paleontologové, kteří zde každý den odhalují nové a nové poznatky o dávných dobách.
Můžete zde vidět jejich opravdové nářadí, které skutečně používají pří výkopech. Nechali si ho tu zatímco šli na svačinu.
Paleontologické nástroje
Můžete si zde všimnout štětců, které slouží k začišťování a udržování přehlednosti, lopatku a špachtle ke snímání země po vrstvách, štětce na očišťování fragmentů a košťátko, když jsou nalezené kusy větší. Hřebíky slouží k vyznačení kvadrantu, který se bude právě zkoumat a metr poté k měření jejich šťastných úlovků. Malá plastová lahvička je roztok kuliček acetonu, který slouží ke stabilizaci kostí než se převezou do laboratoře. A aby se vědci neztratili, používají kapesní GPS přístroj.
Reálná terénní výbava paleontoložky
Novinář Michael Mozdy poprosil paleontoložku z Muzea přírodní historie v Utahu Carrie Levitt-Bussian, co ona konkrétně má ve své terénní výbavičce a bez čeho se v žádném případě neobejde! Můžete se podívat na obrázku níže a přečíst si proč jsou ony konkrétní nástroje důležité.
Tyto šikovné přístroje nám také pomáhají neztratit se, ale stejně důležité je, že dokumentujeme každou lokalitu pomocí GPS souřadnic do terénních zápisníků. Moderní terénní práce by byla mnohem, mnohem těžší bez GPS přístrojů, které nás vedou k našim nalezištím.
Carrie říká, že každý paleontolog má zvláštní vztah ke svému oblíbenému geologickému kladivu. Ta váha, ten pocit, dlouhé hodiny strávené v lomu…
Od větších modrých sekáčů po šroubovákové rukojeti až po zubní nástroje (vpravo uprostřed), používáme různé velikosti násad na kladiv, abychom odstranili kámen od fosilií. Je to důkaz starého rčení „vždy si vyber správný nástroj pro správnou práci.“
Jakmile odsekáte tunu trosek a prachu, štětce odhalí, co je pod nimi. Zjistila jsem, že dělají mnohem lepší práci než vaše prsty (které také mohou fosilii poškodit). Všimněte si mnohem menších štětců vpravo a odkažte se na bod č. 5 ohledně výběru správného nástroje.
Někdy dostanete hlad! I když příbory nemusí být v každé paleontologické sadě, Carrie mě ujistila, že je používala: „Potřebujete správné nástroje pro práci, i když jde jen o oběd. Pokud je nemáte, možná budete muset jíst zbytky špaget prsty!“
Toto je zpevňující roztok – roztok malých vinylových kuliček a acetonu, a je poměrně řídký s konzistencí mezi 5-15% roztoku podobnou vodě. Je to také úžasná pomoc v terénu. Snažíme se vykopat fosilie co nejopatrněji, ale někdy se v terénu lámou a rozpadají. Používáme tento roztok k stabilizaci kosti, dokud se nedostaneme zpět do kontrolovaného prostředí laboratoře na přípravu fosilií. Tam je můžeme složit s vhodným lepidlem. Pěkné je, že Vinac lze snadno odstranit neškodným rozpouštědlem zpět v muzeu, takže fosilie mohou být správně vyčištěny a zrekonstruovány.
No, ani Vinac není všemocný! Někdy se fosilie objeví z kamene v kusech a když pocházejí ze stejné oblasti nebo kosti, dáme je do plastových sáčků a označíme co nejpopisněji, abychom pochopili, kde přesně byly ve vztahu k ostatním kostem v lomu. V terénním zápisníku dokumentujeme, co jsou sáčky zač a z jakého lomu pocházejí. Tyto sáčky se vezmou zpět do muzea s ostatními kostmi, aby byly plně vyčištěny, opraveny a zrekonstruovány v paleontologické laboratoři.
Fosilie je třeba měřit, stejně jako ostatní vzdálenosti v lomu. I když bychom je mohli nosit jako stavební dělníci na opasku, protože se často pohybujeme v úzkých prostorách lomu, necháváme nástroje v sadě a vezmeme si je, když je potřebujeme.
Bojový úkol
Hurá už jsme v cíli. Doufáme, že jste si svou dobrodružnou výpravu moc užili a objevili jste všechny artefakty. Při východu z Papilonie na Vás čeká v recepci ještě jeden bojový úkol.
Najdete tam kostru létajícího ptakoještěra?
V překladu křídelní prst byl vůbec prvním objeveným ptakoještěrem. A dokázal letět vcelku až kolem 16 000 kilometrů, a to při průměrné rychlosti asi 130 km/h po dobu 7 až 10 dnů. Tak leťte za ním.
Jak se tento ptakoještěr jmenuje?
Když obsluze na recepci řeknete správnou odpověď, čeká vás odměna!